Sociální sítě: facebook-icon twitter-icon

8.5.2013 - Den osvobození - výlet za souvislostmi

Včera odpoledne jsme vyrazili na rodinný výlet ke Svatému kameni u Rychnova nad Malší a zřícenině hradu Sokolčí. Na zpáteční cestě jsme i vzhledem ke státnímu svátku nemohli nenavštívit společný hrob obětí II. světové války u Netřebic. A nádherný den se mi začal trochu kazit… Naším příjezdem jsme vyrušili milence, kteří se vedle pietního místa chystali oslavit příchod jara po svém (snad přijmou moji omluvu) a co hůř, dostihla mě politika. U čerstvě položených věnců jsem si opět připomněl, že NESMÍME ZAPOMÍNAT. Nejenom na příběhy obětí válek a jejich rodin, ale hlavně na podstatu totalit, totalitních myšlenek a skrytých zájmů. A je už jedno, jestli je někdo nazývá fašismem, komunismem, europeismem, antiterorismem, ekologismem, pácháním dobra, profesionální prací médií, sametovou revolucí nebo pravdou a láskou…

Byli jsme autem, takže náladu mi mohla spravit pouze točená ne dvanáctka, ale zmrzlina a tak jsem výletníky sobecky pozval „na náměstí“. Než jsem však vystál frontu a dočkal se pěti kousků míchané, můj energetický štít politického přesvědčení, osobních vlastností, zkušeností a výchovy musel odrazit několik podlých útoků na mozkové buňky. Věty, které k podloubí budějovického náměstí doléhaly od řečníků z hnutí Jihočeši 2012 a HOPB, pro mě byly tak nápadně manipulativní a podbízivě bezobsažné. Komunisté nepatří ke kormidlu… stejně jako lidé, kteří se ke kormidlu chtějí dostat pouze kvůli svým osobním zájmům nebo zvyšování sebevědomí (a je jedno, v jaké straně jsou momentálně členy).

Bylo dobře, že jsem včera nemusel povinně jít do průvodu, na vojenskou přehlídku nebo rovnou s flintou do zákopu. A je dobře, že mi za tyto řádky nikdo nedá ani pokutu ani odměnu. Musel jsem večer pouze posekat trávu na zahradě a za to jsem vděčný. Jedinou frontu, kterou jsem totiž přežil, byla ta na zmrzlinu.

Fotogalerie: Výlet za souvislostmi


Auta na řece, lodi na silnici aneb Populismus vs. realita

V sobotu 4. května bude akcí Vltava Open 2013 zahájena už třetí plavební sezona na Vltavě. Program v přístavu v Českém Vrbném i v Hluboké nad Vltavou slibuje příjemnou možnost, jak prožít sobotu, ale širší souvislosti se splavněním už tak příjemné nejsou.

V uplynulých dnech se několik novinářů snažilo informovat o dění kolem projektu splavnění Vltavy v úseku Praha – České Budějovice tak říkajíc po svém. Naposledy vyšla jedna mutace tohoto tématu na stránkách českobudějovického Deníku. V tomto textu jsou citováni různí členové ČSSD s různými postoji, ovšem vypovídací hodnota jejich vyjádření je takřka nulová, natož aby tato slova nadchla veřejnost pro investice do vodních staveb. Na tomto místě si proto dovolím zmínit několik názorů, neboť mé osobní zkušenosti jsou takové, že po vysvětlení podstaty tohoto projektu a zdůraznění jeho potenciálu pro obyvatele a podnikatele jižních Čech, lidé už “nenadávají“ a neříkají, že ty veřejné peníze můžeme použít třeba na dálnici, tedy slovy hejtmana Zimoly „jinak a efektivněji“.

Naposledy jsem byl svědkem několika myšlenkových prozření 16. dubna po prezentaci, ve které pan Ing. Bukovský z Ředitelství Vodních Cest (ŘVC) seznámil členy Dopravního výboru Jihočeského kraje s historií, aktuálním stavem a plánovanou budoucností projektu splavnění Vltavy. Škoda, že pan radní Krák nebyl opět přítomen. Třeba by dnes už mluvil jinak.

Takže…

Investice do dopravní infrastruktury nedosahují skoro nikdy rychlou dobu návratnosti, resp. přímou finanční návratnost. Přínosy jsou hlavně implicitní, tzn. projeví se pozitivně ve zvýšení zaměstnanosti, kvality života občanů, rozvoji podnikatelského potenciálu atd., což v důsledku přináší celkovou prosperitu státu, regionu, obce... Tyto peníze se okamžitě neprojí, nýbrž zůstanou jako dlouhodobá hodnota k dispozici dalším generacím. A to jsem si samozřejmě vědom faktu, že politik, jako zástupce svobodných občanů, by každou korunu z veřejných zdrojů měl několikrát obrátit v ruce a státotvorně pak rozhodnout buď o jejím utracení nebo o tom, že by bylo efektivnější nechat ji občanům, ať s ní uvážlivě hospodaří na svůj účet a zodpovědnost. Jako manžel, otec, podnikatel a politik však budu preferovat investice do infrastruktury před spotřebou!

V evropských a státních fondech je k dispozici dostatek volných finančních prostředků, které můžeme proinvestovat do silnic, dálnic či železničních staveb. Bohužel v těchto oblastech nejsou projekty z různých důvodů připraveny (!) a osobně si myslím, že tyto finanční zdroje nebudeme schopni vůbec proinvestovat v tomto programovacím období evropských dotací.

Za celkové finanční zdroje, které se na Vltavě proinvestují (cca 1,2, resp. 3 mld. Kč), bychom byli schopni postavit tak jednu dálniční křižovatku.

Jak evropské, tak i národní fondy jsou přímo nastaveny i k financování staveb na vodních cestách. Za tímto účelem stát navázal na historickou tradici a v roce 1998 obnovil činnost ŘVC.

Vodohospodářský zákon nařizující splavnění Vltavy z Mělníka do Budějovic vznikl v roce 1901. K jeho naplnění dnes vede jasná cesta a ta už není moc dlouhá. Dokumenty jsou připravené, stavby se buď dokončují nebo se pro ně hledají dodavatelé. Pokud bychom projekt v této fázi zastavili, vynaložené finanční prostředky by pak nedávaly smysl, jižní Čechy by opět přišly o zajímavý infrastrukturní projekt a ty peníze by v lepším případě putovaly na moravské vodní cesty, v tom horším případě bychom je nechali „v Bruselu“ (a to v žádném případě nejsem příznivcem myšlenky „čerpání za každou cenu“).

V Evropě i jinde v České republice provoz osobních a turistických lodí úspěšně funguje, tak proč by to nešlo u nás v Jihočeském kraji? Máme zde podnikavé lidi, vhodné přírodní podmínky pro rozvoj plavby a navíc podél Vltavy disponujeme unikátními přírodními scenériemi, historickými památkami apod., které přilákají turisty všeho druhu. Ti však ve svém volném čase budou vyhledávat i další aktivity a služby. Rozvoj vodní infrastruktury s sebou proto přináší zvýšení celkové atraktivity regionu a rozvoj podnikatelských příležitostí (výletní plavby, přístaviště, ubytovací kapacity, restaurace, opravny, půjčovny lodí, hausbótů, autobusová přeprava osob…).

Úprava koryta řeky funguje také jako účinné protipovodňové opatření, které chrání majetek a zdraví občanů.

Autoři článku v Deníku píší o nízkém mostu v Týně nad Vltavou, jedné z posledních překážek, které budou po realizaci výstavby plavebních komor bránit větším turistickým lodím dostat se z Prahy, resp. Orlíka do Českých Budějovic a zpět. Nechme na jinou diskusi, že jako optimální možnost řešení vidím vybudování zdvihacího, resp. sklopného mostu na části této „lávky pro pěší“ v Týně.

Krajský radní Krák zase v tomtéž článku mluví o nutnosti oprav krajských silnic…

Jak se říká, „vše se vším souvisí“. Týn nad Vltavou potřebuje druhý silniční most přes řeku a výhledově ho bude potřebovat ještě víc. Když říkám most, tak tím myslím plnohodnotné přemostění bez omezení nosnosti a ideálně napojený na silniční obchvat města. Dle mého názoru lze tyto stavby zrealizovat v dlouhodobém časovém horizontu a to pouze na silnici I. třídy, tedy vlastněné státem. Kraj na stavby podobného rozsahu nebude mít peníze. K možnosti překategorizace silnice II/105, tedy i průtahu Týnem, jsem se již několikrát veřejně vyjadřoval a ve funkci radního kraje zodpovědného za dopravu, investice, regionální rozvoj a územní plánování jsem podnikl kroky nezbytné k realizaci převodu krajské silnice na stát, čímž by Jihočeský kraj brzy ušetřil nemalé finanční prostředky na investice a údržbu mnohem delšího úseku (přibližně v rozsahu Kamenný Újezd – České Budějovice – Tábor – D3). Tyto peníze by pak mohl využít např. na opravy, které tak populisticky zmiňuje Krák (prosím, nezaměňovat za Král). Bude je potřebovat i na úseky nynějších státních silnic I. třídy, které po dokončení dálnice připadnou do majetku Jihočeského kraje. Popis dalších aspektů tohoto projektu, jako např. posílení infrastruktury na evakuačních trasách jaderné elektrárny, možnost vybudovat jižní obchvat Tábora a dalších obcí ležících na současné silnici II/137, dokončení jednání o vybudování lokálního obchvatu Všemyslic atd. by vydalo na samostatný článek.

Společný postup jsem však tehdy domluvil pouze se zástupci ŘSD, Ministerstva dopravy, Úřadu pro jadernou bezpečnost , místních samospráv a koneckonců i ČEZu, ale všechno toto snažení narazilo na hejtmana Zimolu, když nechtěl poslouchat věcné argumenty. Jedná se totiž o příliš konkrétní věc, ve které je potřeba zvážit varianty, rozhodovat a hlavně hájit zájem Jihočeského kraje. Pan hejtman si ovšem v rozporu s několika odbornými analýzami prostě jen myslel (a možná stále ještě myslí), že bychom měli vybudovat velkorysý dopravní tah České Budějovice – Jaderná elektrárna Temelín – Písek spíše, než modernizovat trasu České Budějovice – JETE – Týn nad Vltavou – Tábor. Možná by to ČEZu částečně řešilo relativně krátkodobý problém návozu kamene během dostavby JETE, ale vize o dalším rozvoji silniční sítě v Kraji a fakta o výši rozpočtů, potenciálu úspor krajských financí, probíhající výstavbě lokálních dopravních opatřeních, velikosti sídel na trasách, dopravních intenzitách šly jednoduše „pod stůl“.

Pokud nová politická reprezentace Kraje nebude přijímat jasná stanoviska, budu muset konstatovat, že pouze kazí rozdělanou práci, štvavě tlachají a marní čas, po který by mohli udělat něco skutečně prospěšného pro blaho svého regionu a jeho občanů.

 

 

 



Fotogalerie: Vltava Open 2013


Doba ÚSTRků??

ÚSTR, ÚSTR, ÚSTR… sice mě to moc nešlechtí, ale otevřeně se přiznám, že o tomto úřadu jsem měl (a fakticky i stále ještě mám) pouze okrajovou povědomost. Když ale sporadicky sleduji současné mediální přestřelky, nemohu se nezeptat, jestli jsou výstupy této instituce skutečně tak kvalitní a nezbytné? Pokud ano, proč se stále většímu počtu našich spoluobčanů zamlouvá levicový či pravicový extremismus (rozuměj komunismus a fašismus)? Kolik ten úřad vlastně platí zaměstnanců? Mohu se v archivu podívat na autentické složky Havel, Dienstbier, Babiš, Herman, Bakala…?

Pro Boha, neměli bychom se spíše intenzivně starat o výstavbu silnic, železnic, kvalitu dovážených potravin, přežití českého zemědělství, stav veřejných financí v České republice, resp. celém „západním civilizačním prostoru“, snížení legislativní zátěže občanů, probuzení zájmu veřejnosti o dějiny, úspory ve státní správě, zefektivnění a vůbec smysluplnost veřejných podpor plynoucích do vzdělávání, vědy, výzkumu, ochrany životního prostředí, kultury, zdravotnictví, sociální sféry... Proč se o těchto tématech nemluví alespoň ve veřejnoprávních médiích?...

Práce je před námi kopice. Proto bych, jako občan a tudíž jediný skutečný zaměstnavatel, dal paní dočasné vedoucí Foglové jediný úkol… Během následujících 12 měsíců nehledat skutečného ředitele a neladit koncepci, ale pokračovat v nastoleném tempu vyhazovů a postupně tak zrušit celý ústav. O zbylé dokumenty by se pak postaral třeba Státní archiv v Třeboni… Truhláři z okolí by alespoň mohli, samozřejmě po vysoutěžení nejnižší ceny, dostat zakázku na výrobu několika skříní na těch pár lejster, které historikům skutečně zůstaly.




Kdybych byl politikem...

Asi je to už nějaká deformace, ale když jsem se tak v neděli procházel zámeckou jízdárnou AJG na Hluboké a s klukama si prohlížel nejenom jejich díla vytvořená na téma „Kdybych byl architektem… " (  AJG: Kdybych byl architektem..., ) zaujalo mě i několik výtvorů, které se týkají dopravních staveb. Mladí výtvarníci si totiž všimli, že i silnice, most či přístav mohou být zajímavou stavbou.

Na jedné velké instalaci žáci základní školy vytvořili harmonický obraz prolínání jednotlivých infrastrukturních projektů, které potřebujeme zejména k rozvoji našich regionů.

Na dalším panelu si pak děti položily otázku, „Co (nejenom) v Českých Budějovicích nemáme?“ a k tomu mj. nakreslily opravené vlakové nádraží a moderní letiště. Promluvily mi z duše.

Oprýskaná budova vlakového nádraží je ostudou nejenom krajského města, ale také Českých drah. Dobře, v době milionových ztrát státního podniku nechceme investovat tímto směrem, ale myčku a technologickou kolej pro čištění a základní údržbu kolejových vozidel bychom tu mít měli tak jako dříve. Ušetřili bychom tím totiž nemalé náklady na převoz prázdných vagonů až k Plzni, Chebu a já nevím kam ještě… O pravidelném vypouštění „biomasy“ z nových Regiopanterů na „zadní koleji“ už ani mluvit nebudu.

Tato představa ve mně evokovala vzpomínky na úterní jednání, o které bych se s vámi však podělit chtěl. Na setkání dozorčí rady společnosti Jihočeské letiště České Budějovice opět seděli zástupci reprezentující přibližně tři postoje: 1) rozvoj regionálního letiště hned, ať se pohneme z místa a provozní příspěvky se lépe zhodnotí; 2) rozvoj letiště až budeme mít k dispozici další analýzy; 3) rozvoj letiště možná, až budeme lépe komunikovat. Politickou příslušnost jednotlivých aktérů a příslušnost k samosprávě kraje či města si zkuste doplnit sami.

Pro mě bylo důležité, že nikdo z politiků neřekl vzdušnému přístavu jednoznačné „STOP“; že letišti vloni vzrostl počet zahraničních letů o 50 %; že se konečně buduje oplocení přistávací plochy a přilehlých prostorů; že Jihočeský kraj zase někdy vypíše zrušenou veřejnou zakázku na výstavbu heliportu pro leteckou záchrannou službu vč. výjezdových míst pro sanitky; že dále probíhá pozemková úprava a že současné vedení společnosti představilo aktualizovaný plán rozvoje letiště. Asi nikdo už v této době nevolá po stavbě skleněných paláců odbavovacích hal, ale stačilo by investovat cca 80 mil. Kč do chybějící navigace a osvětlení a hned by to byl ještě veselejší příběh.

Na závěr se ale vraťme zpátky do galerie... Na podobné výstavy děl z různých jihočeských škol, školek či výtvarných kroužků chodím s dětmi pravidelně, ale tahle se nám líbila asi nejvíc a všem ji vřele doporučuji. Organizátoři zvolili inspirativní téma. Architektura je nádherný obor a architektem se snad pokoušel být každý… a když ne zrovna tím hlavním v Českých Budějovicích, tak alespoň tím malým, někdy v dětství.

Také někdy vzpomínáte?

   


Tajemství virtuálního kuřete.

Mediální realita, nedávné kauzy a jejich souvislosti - a pak na konci článku překvapivá nabídka, o které Václav Král říká : "Posílám všem virtuální kuře z mého chovu". Překvapení, na které se v 1. webovém rozhovoru nelze nezeptat:

Václave, vy a kuře?? Tedy, kuřata? Překvapujete... Známe vás jako radního, člena dozorčích nebo správních rad, i jako občana jihočeského kraje, ale vaše „zemědělská image“ je víceméně neznámá. Určitě ale má svou historii?

      „Pocházím ze zemědělské rodiny. Tatínek pracoval celý život v zemědělských podnicích a institucích, od jara do podzimu nebyl prakticky doma Vyrůstal jsem i u babiček a dědů na venkově. Dokonce jedna babička pocházela z Předslavic, z krásného statku se známým štítem od mistra selského baroka, Jakuba Bursy. Jako malý kluk jsem jezdil s kombajnem, traktorem či LIAZkou. Vzhledem k tomu, že v živočišné výrobě podnikáme už skoro 20 let, mám v zemědělství i mnoho kolegů a známých. V Lišově a Miletíně chováme kuřata, tzv. brojlery. Zkoušeli jsme i pěstování hlívy ústřičné.“

České zemědělství není v dobré situaci – jaká je vaše zkušenost?

        „Neviděl bych to úplně negativně. Některým oborům se daří více, jiným méně. České zemědělství bylo ještě v 80. letech minulého století pojem. Velká část produkce surovin a našich potravinářských výrobků živila státy komunistického bloku, hlavně pak Rusko. Měli jsme scelená pole, moderní velkovýkrmny, propracovaný systém veterinárního dohledu, kvalitní systém vzdělávání na všech stupních, šlechtitelství a plemenářství bylo také na vysoké úrovni stejně jako většina zpracovatelského, respektive potravinářského průmyslu. Koneckonců i družstevnictví bylo vhodnou formou podnikání, přesněji správy společného majetku. Existovaly tu přidružené výroby, jejichž produkty se snažily zaplnit některé díry na centrálně plánovaných „trzích“. Věřím, že tento potenciál tady stále ještě máme včetně. šikovných a podnikavých lidí. V éře socialismu se tady však příliš neinvestovalo do kvalitních hnojiv a nebyly široce dostupné vyspělé technologie zemědělské mechanizace. To, co se stalo po roce 1989, byl z části přirozený a nutný proces navracení majetku, transformace a z druhé části se pak možná jednalo o uměle vyvolaný proces utlumování české výroby ve prospěch zahraničních dodavatelů. Jinak si totiž neumím vysvětlit zavádění kvót na zemědělskou produkci, zákazy dovozů nebo systém rozdílných subvencí v jednotlivých státech Evropské unie.“

Existuje podle vás možnost zlepšení, nápravy a jestli ano, tak jak?

      „Těch cest je mnoho a jak to už v životě chodí, neexistuje jeden zaručený recept. Je tu obrovský prostor pro inovace všeho druhu, pro hledání řekněme národní protiváhy ke globálním firmám, spekulantům a podobně. Trápí mě ale několik věcí:

      Půda a lesy jsou dnes to nejcennější, co nám v republice ještě zůstalo ve společném vlastnictví. Je to majetek s REÁLNOU hodnotou, který má dlouhodobé přínosy – jak ekonomické, tak i ty ekologické. Měli bychom se tedy důsledně starat o hospodaření s tímto bohatstvím a ne se ho lehkomyslně zbavovat nebo dopustit jeho drancování. Pominu teď jednorázové přesuny obrovských výměr pozemků jako například současnou podobu církevních restitucí. Tohle téma by vydalo na samostatný rozhovor. Chtěl bych dnes ale zmínit např. zmenšování fondu kvalitních půd novou výstavbou – obytných domů, industriálních zón, fotovoltaických elektráren atd. - bez systemické rekultivace či využívání starých průmyslových areálů a podobně. Se zhoršováním kvality půdy a její nadměrnou erozí souvisí i pěstování kukuřice kvůli výrobě elektrické energie nebo řepky pro výrobu pohonných hmot. V mnoha bioplynových elektrárnách dochází navíc k plýtvání odpadním teplem. Na druhou stranu, tyto plodiny jsou pro zemědělce záchranou, jelikož se na jejich pěstování dá ještě něco vydělat. Ale to jen díky státní podpoře. Myslím, že existují i jiné energetické zdroje, které bychom mohli efektivněji využívat a půdu pak nechat k produkci potravin.

     Jsem proti dotacím všeho druhu, ale dlouhodobě také tvrdím, že jestli produkci potravin či komodit z živočišné i rostlinné výroby dotují okolní státy a podporují jejich vývoz, Česká republika musí domácí produkci dotovat také, jestli nechce přijít o poslední výrobce, kteří u nás ještě zůstali. Navíc by měl při posuzování kvality potravin platit u všech výrobců, tedy i těch zahraničních, stejný metr.

      Fakticky se vracíme k centrálnímu plánování, ve kterém z podstaty dochází k chybným rozhodnutím sociálních inženýrů a demotivaci k práci a myšlení. Vyplnit žádost o dotaci je administrativně náročné, ale mnohdy snazší než se téměř celý rok starat zaseté pole. Navíc se na systému přerozdělování veřejných peněz živí armáda úředníků a konzultantů nejenom v Bruseli. Chtěl bych zdůraznit, že zemědělství nikdy nebylo o rychlém zbohatnutí, ale o tvrdé, vytrvané práci, která přinášela dobrou obživu.“

Co je vlastně motivem pro to, aby i přes velké problémy pokračovali a jaký je konkrétně váš motiv?

     „Mnohé snad vyplynulo z předchozích odpovědí. Zemědělství chápu i jako harmonii s přírodou, způsob splynutí s určitým místem či krajem. Například celý proces výroby poctivého chleba mě nikdy nepřestane udivovat. Navíc zemědělství má blízko k tradicím a ty jsou ryze konzervativní hodnotou… a ty já rád ....“

Díky za rozhovor.

Fotogalerie: Nevirtuální kuřata.


Strana 1 z 4