Sociální sítě: facebook-icon twitter-icon

Doba ÚSTRků??

ÚSTR, ÚSTR, ÚSTR… sice mě to moc nešlechtí, ale otevřeně se přiznám, že o tomto úřadu jsem měl (a fakticky i stále ještě mám) pouze okrajovou povědomost. Když ale sporadicky sleduji současné mediální přestřelky, nemohu se nezeptat, jestli jsou výstupy této instituce skutečně tak kvalitní a nezbytné? Pokud ano, proč se stále většímu počtu našich spoluobčanů zamlouvá levicový či pravicový extremismus (rozuměj komunismus a fašismus)? Kolik ten úřad vlastně platí zaměstnanců? Mohu se v archivu podívat na autentické složky Havel, Dienstbier, Babiš, Herman, Bakala…?

Pro Boha, neměli bychom se spíše intenzivně starat o výstavbu silnic, železnic, kvalitu dovážených potravin, přežití českého zemědělství, stav veřejných financí v České republice, resp. celém „západním civilizačním prostoru“, snížení legislativní zátěže občanů, probuzení zájmu veřejnosti o dějiny, úspory ve státní správě, zefektivnění a vůbec smysluplnost veřejných podpor plynoucích do vzdělávání, vědy, výzkumu, ochrany životního prostředí, kultury, zdravotnictví, sociální sféry... Proč se o těchto tématech nemluví alespoň ve veřejnoprávních médiích?...

Práce je před námi kopice. Proto bych, jako občan a tudíž jediný skutečný zaměstnavatel, dal paní dočasné vedoucí Foglové jediný úkol… Během následujících 12 měsíců nehledat skutečného ředitele a neladit koncepci, ale pokračovat v nastoleném tempu vyhazovů a postupně tak zrušit celý ústav. O zbylé dokumenty by se pak postaral třeba Státní archiv v Třeboni… Truhláři z okolí by alespoň mohli, samozřejmě po vysoutěžení nejnižší ceny, dostat zakázku na výrobu několika skříní na těch pár lejster, které historikům skutečně zůstaly.




Kdybych byl politikem...

Asi je to už nějaká deformace, ale když jsem se tak v neděli procházel zámeckou jízdárnou AJG na Hluboké a s klukama si prohlížel nejenom jejich díla vytvořená na téma „Kdybych byl architektem… " (  AJG: Kdybych byl architektem..., ) zaujalo mě i několik výtvorů, které se týkají dopravních staveb. Mladí výtvarníci si totiž všimli, že i silnice, most či přístav mohou být zajímavou stavbou.

Na jedné velké instalaci žáci základní školy vytvořili harmonický obraz prolínání jednotlivých infrastrukturních projektů, které potřebujeme zejména k rozvoji našich regionů.

Na dalším panelu si pak děti položily otázku, „Co (nejenom) v Českých Budějovicích nemáme?“ a k tomu mj. nakreslily opravené vlakové nádraží a moderní letiště. Promluvily mi z duše.

Oprýskaná budova vlakového nádraží je ostudou nejenom krajského města, ale také Českých drah. Dobře, v době milionových ztrát státního podniku nechceme investovat tímto směrem, ale myčku a technologickou kolej pro čištění a základní údržbu kolejových vozidel bychom tu mít měli tak jako dříve. Ušetřili bychom tím totiž nemalé náklady na převoz prázdných vagonů až k Plzni, Chebu a já nevím kam ještě… O pravidelném vypouštění „biomasy“ z nových Regiopanterů na „zadní koleji“ už ani mluvit nebudu.

Tato představa ve mně evokovala vzpomínky na úterní jednání, o které bych se s vámi však podělit chtěl. Na setkání dozorčí rady společnosti Jihočeské letiště České Budějovice opět seděli zástupci reprezentující přibližně tři postoje: 1) rozvoj regionálního letiště hned, ať se pohneme z místa a provozní příspěvky se lépe zhodnotí; 2) rozvoj letiště až budeme mít k dispozici další analýzy; 3) rozvoj letiště možná, až budeme lépe komunikovat. Politickou příslušnost jednotlivých aktérů a příslušnost k samosprávě kraje či města si zkuste doplnit sami.

Pro mě bylo důležité, že nikdo z politiků neřekl vzdušnému přístavu jednoznačné „STOP“; že letišti vloni vzrostl počet zahraničních letů o 50 %; že se konečně buduje oplocení přistávací plochy a přilehlých prostorů; že Jihočeský kraj zase někdy vypíše zrušenou veřejnou zakázku na výstavbu heliportu pro leteckou záchrannou službu vč. výjezdových míst pro sanitky; že dále probíhá pozemková úprava a že současné vedení společnosti představilo aktualizovaný plán rozvoje letiště. Asi nikdo už v této době nevolá po stavbě skleněných paláců odbavovacích hal, ale stačilo by investovat cca 80 mil. Kč do chybějící navigace a osvětlení a hned by to byl ještě veselejší příběh.

Na závěr se ale vraťme zpátky do galerie... Na podobné výstavy děl z různých jihočeských škol, školek či výtvarných kroužků chodím s dětmi pravidelně, ale tahle se nám líbila asi nejvíc a všem ji vřele doporučuji. Organizátoři zvolili inspirativní téma. Architektura je nádherný obor a architektem se snad pokoušel být každý… a když ne zrovna tím hlavním v Českých Budějovicích, tak alespoň tím malým, někdy v dětství.

Také někdy vzpomínáte?

   


Tajemství virtuálního kuřete.

Mediální realita, nedávné kauzy a jejich souvislosti - a pak na konci článku překvapivá nabídka, o které Václav Král říká : "Posílám všem virtuální kuře z mého chovu". Překvapení, na které se v 1. webovém rozhovoru nelze nezeptat:

Václave, vy a kuře?? Tedy, kuřata? Překvapujete... Známe vás jako radního, člena dozorčích nebo správních rad, i jako občana jihočeského kraje, ale vaše „zemědělská image“ je víceméně neznámá. Určitě ale má svou historii?

      „Pocházím ze zemědělské rodiny. Tatínek pracoval celý život v zemědělských podnicích a institucích, od jara do podzimu nebyl prakticky doma Vyrůstal jsem i u babiček a dědů na venkově. Dokonce jedna babička pocházela z Předslavic, z krásného statku se známým štítem od mistra selského baroka, Jakuba Bursy. Jako malý kluk jsem jezdil s kombajnem, traktorem či LIAZkou. Vzhledem k tomu, že v živočišné výrobě podnikáme už skoro 20 let, mám v zemědělství i mnoho kolegů a známých. V Lišově a Miletíně chováme kuřata, tzv. brojlery. Zkoušeli jsme i pěstování hlívy ústřičné.“

České zemědělství není v dobré situaci – jaká je vaše zkušenost?

        „Neviděl bych to úplně negativně. Některým oborům se daří více, jiným méně. České zemědělství bylo ještě v 80. letech minulého století pojem. Velká část produkce surovin a našich potravinářských výrobků živila státy komunistického bloku, hlavně pak Rusko. Měli jsme scelená pole, moderní velkovýkrmny, propracovaný systém veterinárního dohledu, kvalitní systém vzdělávání na všech stupních, šlechtitelství a plemenářství bylo také na vysoké úrovni stejně jako většina zpracovatelského, respektive potravinářského průmyslu. Koneckonců i družstevnictví bylo vhodnou formou podnikání, přesněji správy společného majetku. Existovaly tu přidružené výroby, jejichž produkty se snažily zaplnit některé díry na centrálně plánovaných „trzích“. Věřím, že tento potenciál tady stále ještě máme včetně. šikovných a podnikavých lidí. V éře socialismu se tady však příliš neinvestovalo do kvalitních hnojiv a nebyly široce dostupné vyspělé technologie zemědělské mechanizace. To, co se stalo po roce 1989, byl z části přirozený a nutný proces navracení majetku, transformace a z druhé části se pak možná jednalo o uměle vyvolaný proces utlumování české výroby ve prospěch zahraničních dodavatelů. Jinak si totiž neumím vysvětlit zavádění kvót na zemědělskou produkci, zákazy dovozů nebo systém rozdílných subvencí v jednotlivých státech Evropské unie.“

Existuje podle vás možnost zlepšení, nápravy a jestli ano, tak jak?

      „Těch cest je mnoho a jak to už v životě chodí, neexistuje jeden zaručený recept. Je tu obrovský prostor pro inovace všeho druhu, pro hledání řekněme národní protiváhy ke globálním firmám, spekulantům a podobně. Trápí mě ale několik věcí:

      Půda a lesy jsou dnes to nejcennější, co nám v republice ještě zůstalo ve společném vlastnictví. Je to majetek s REÁLNOU hodnotou, který má dlouhodobé přínosy – jak ekonomické, tak i ty ekologické. Měli bychom se tedy důsledně starat o hospodaření s tímto bohatstvím a ne se ho lehkomyslně zbavovat nebo dopustit jeho drancování. Pominu teď jednorázové přesuny obrovských výměr pozemků jako například současnou podobu církevních restitucí. Tohle téma by vydalo na samostatný rozhovor. Chtěl bych dnes ale zmínit např. zmenšování fondu kvalitních půd novou výstavbou – obytných domů, industriálních zón, fotovoltaických elektráren atd. - bez systemické rekultivace či využívání starých průmyslových areálů a podobně. Se zhoršováním kvality půdy a její nadměrnou erozí souvisí i pěstování kukuřice kvůli výrobě elektrické energie nebo řepky pro výrobu pohonných hmot. V mnoha bioplynových elektrárnách dochází navíc k plýtvání odpadním teplem. Na druhou stranu, tyto plodiny jsou pro zemědělce záchranou, jelikož se na jejich pěstování dá ještě něco vydělat. Ale to jen díky státní podpoře. Myslím, že existují i jiné energetické zdroje, které bychom mohli efektivněji využívat a půdu pak nechat k produkci potravin.

     Jsem proti dotacím všeho druhu, ale dlouhodobě také tvrdím, že jestli produkci potravin či komodit z živočišné i rostlinné výroby dotují okolní státy a podporují jejich vývoz, Česká republika musí domácí produkci dotovat také, jestli nechce přijít o poslední výrobce, kteří u nás ještě zůstali. Navíc by měl při posuzování kvality potravin platit u všech výrobců, tedy i těch zahraničních, stejný metr.

      Fakticky se vracíme k centrálnímu plánování, ve kterém z podstaty dochází k chybným rozhodnutím sociálních inženýrů a demotivaci k práci a myšlení. Vyplnit žádost o dotaci je administrativně náročné, ale mnohdy snazší než se téměř celý rok starat zaseté pole. Navíc se na systému přerozdělování veřejných peněz živí armáda úředníků a konzultantů nejenom v Bruseli. Chtěl bych zdůraznit, že zemědělství nikdy nebylo o rychlém zbohatnutí, ale o tvrdé, vytrvané práci, která přinášela dobrou obživu.“

Co je vlastně motivem pro to, aby i přes velké problémy pokračovali a jaký je konkrétně váš motiv?

     „Mnohé snad vyplynulo z předchozích odpovědí. Zemědělství chápu i jako harmonii s přírodou, způsob splynutí s určitým místem či krajem. Například celý proces výroby poctivého chleba mě nikdy nepřestane udivovat. Navíc zemědělství má blízko k tradicím a ty jsou ryze konzervativní hodnotou… a ty já rád ....“

Díky za rozhovor.

Fotogalerie: Nevirtuální kuřata.


Ze života občana České republiky.

Jsem občan. Občan České republiky.

Neříkejte škodolibě : dobře ti tak.

Jedeme v tom všichni :-)

Je ale otázkou, jestli naši „jízdu“ neovlivňuje mediální realita víc, než je zdrávo.

Aktuálně nastal mediální humbuk kolem podání žaloby na prezidenta Klause pro velezradu. Proces, který není ničím jiným, než pošpiňováním nejvyššího ústavního činitele, proces, který je pokračováním snahy mnoha populistů ( tj. lidí bez užitečné tvůrčí potence, praktické životní zkušenosti a schopnosti vést diskusi) přesouvat politiku do dlouhodobě paralyzovaných soudních síní…. a to nemluvím pouze o senátorech ČSSD, KDU-ČSL a panu Šestákovi. V minulosti již několikrát česká společnost kvůli aktivitě těchto „morálních“ aktivistů „utrpěla úspěch“ a posunula se tím jediným „správným“ směrem, tedy tím, který vytýčí státní instituce nějakým „lejstrem“ - vyhláškou, nařízením, novelizací novelizace a podobně. O tom se ale z médií nedozvíme, to není a asi nikdy nebude hlavním námětem. Hlavním námětem je „senzace“ - na prezidenta republiky byla podána žaloba. To je „hit“, který zvýší sledovanost, čtenost, poslechovost a krátkodobě přinese jak politický, tak komerční efekt.

Jenže v mediálním křiku nám rychle zanikají důležitá témata, jejichž komerční přitažlivost pro redakce už klesla. Není proto již žádoucí s nimi obtěžovat konzumenty mediálního zboží, natož je dál je rozvíjet nebo se k nim dokonce seriozně vracet po uplynutí několika měsíců.

Jak je mým zvykem, budu zase nepříjemně konkrétní. Do detailu zatím nepůjdu, nebojte se. Pokusím se jen oživit několik skoro zapomenutých superkauz, které spolu tak trochu souvisí.

Nebezpečné koncentrace methanolu v lihovinách! Před časem hlavní a určitě „vděčné“ téma – zvýšila se čtenost novin, sledovanost televize; poslechovost rádií. Prostě „dobrej kšeft“. Umírali lidé; reportéři se nestačili přesouvat od nemocnice k nemocnici, noviny se plnily dramatickými titulky.Ministr zodpovědný za výběr daní a cel, tedy Ing. Kalousek, se skoro ani neukázal, natož aby z tohoto průšvihu vyvodil odpovědnost svoji nebo nedejbože osob blízkých; proběhlo pár razií v hospodách a obchodech (na různé „sámošky“, kde se rozlévá levný chlast, se snad nezapomnělo, doufám); pracovníci Celní správy se tvářili, že o černém obchodu s lihem nic neví (jak by také mohli, když se mi zdá, že veškerá sledovací technika státní mašinerie je nasazena v nelítostném boji proti korupci – rozuměj proti několika nepohodlným politikům a vybraným podnikatelům) a když se z médií dozvěděli zajímavé indicie, tvrdě udeřili proti nepoctivcům, kteří královsky profitují na pašování, resp. neoficiální výrobě lihu, jelikož nesmyslně vysoké daně v České republice je k tomu přímo vybízí…

Byla to velkolepá mediální show....a dnes? Ticho.Nic. Odpovědnost, viníci, potrestaní? Nikdo  už se neptá? Já ano. Ptám se, proč hrdinní populisté, totiž, pardon, senátoři, nepodali v této věci žalobu, třeba na neznámého pachatele? A nevyvolali kolem ní stejný humbuk, jaký předvádí dnes?

A další nedávná dramata: Kvalita dovážených potravin – jen pro připomenutí… sušenky, po kterých by mohl zemřít nejenom potkan. Biovejce, která nejsou snad ani vejci. Sůl v potravinách, která není solí, ale posypovým materiálem.Hovězí maso, které není hovězím masem a další a další... . Byli jsme svědky různých výlevů emocí; po zajisté bouřlivém jednání například o zákazu označování potravin názvy jako rum a marmeláda se alespoň z horké půdy Bruselu ozval ministr Bendl a horlivě sliboval, ….. Nezavedli jsme embargo na dovoz potravin ze států, které dlouhodobě nectí české potravinářské normy a opakovaně k nám posílají produkty 2. a 3. Jakosti. Uvědomili jsme si možná, že například maso k nám nedováží pouze obchodní řetězce, ale také různí zpracovatelé…

Byla to série velkolepých mediálních show ...a dnes? Ticho. Nic. Odpovědnost, viníci... .proč hrdinní populisté, totiž, pardon, senátoři, nepodali v této věci žalobu....ano, já vím, nemám klást zbytečné otázky. A to mne napadá ještě jedna: proč stejný mediální prostor, jaký byl věnován výše uvedeným kauzám, není věnován také článkům, reportážím, pořadům o kvalitních českých potravinách, českých zemědělcích?

Obě tyto kauzy spojuje několik atributů:

Dlouhodobý nezájem společnosti (vč. akademické sféry a médií ) o SKUTEČNÉ řešení skutečných problémů ve veřejném prostoru.

Téměř žádná obrana české domácí produkce. O její podpoře ani raději nemluvím.

Síla plamenných slov a prohlášení před kamerou a ubohost následných činů.

Nedůslednost mlčící většiny národa (nikde jsem v poslední době neviděl například petici za dostupné kvalitní české potraviny nebo sběr podpisů na podporu českého zemědělství).

Co s tím? V tuto chvíli se mi chce společně s lidmi, kteří stojí pevně nohama na zemi a nechtějí žít jen v mediální realitě, pořádně nahlas zakřičet: „I po volbách se zajímáme o věci, které se dějí kolem nás, a tyto nezapomeneme!“. A vám, „morálním“ rozvracečům stranické demokracie v tichosti říkám, že jestli chcete vidět davy v ulicích, pokračujte ve svém konání! My ostatní budeme dál poctivě a trpělivě pracovat pro blaho našich rodin a snad i celého národa a České republiky.

Na potvrzení svých slov všem virtuálně posílám české kuře z mého chovu. Za přibližně 35 dní ho (značně větší) uvidíte někde v chlaďáku, tak doufám, že ho mezi těmi rozmrzlými z dovozu poznáte (třeba podle vyšší ceny) a koupíte si ho. Jako odvážní zákazníci sice zaplatíte víc, protože kvalitní krmení, veterinární dohled během celého jeho života, špičková technologie porážky a zpracování, zpětná dohledatelnost původu každého jednotlivého kusu, absence systematické státní podpory živočišné výroby, přivřené oči Potravinářské inspekce a Veterinární správy na hranicích při dovozu „taky kuřat“ ze zahraničí holt něco stojí, ale vyplatí se to. Budete totiž odměněni kuřetem, které jako kuře voní a chutná.

Václav Král, v realitě žijící občan České republiky


Několik postřehů z Dopravníh výboru Jihočeského kraje

       K článku  Quo vadis, jihočeská dopravo? doplním několik svých názorů, které jsem členům Dopravního výboru Jihočeského kraje v průběhu jednání (mimo jiné) sdělil:

            Protože vím, že politickou práci nikdo neocení, využil jsem příležitosti a alespoň poděkoval úředníkům z odboru Dopravy za skvělou práci, kterou mimo jiné dokumentovali i uvedenými prezentacemi materiálů. A jsem hrdý na to, že jsem mohl přidat další informace, tentokrát o penězích… Do jihočeských silnic byly vloni investovány cca 2 miliardy korun z různých zdrojů a akce připravené na rok 2013 jsou ještě ambicióznější! Bohužel se ve většině médií stále dočítáme pouze o údajně zmanipulovaných veřejných zakázkách, rušení připravených projektů… Ovšem nikdo nedoloží důvěryhodné důkazy, nikdo nebyl za nic odsouzen a co je nejhorší, nikdo nepřináší alternativu, co a jak v regionu konkrétně dělat.  

             Nerad jsem konstatoval, že netáhneme za jeden provaz. Staráme se o to, jaká koalice má kraji vládnout,  vymýšlíme dny Slovenské či Maďarské kultury, boříme věci, které fungují nebo na sebe dokonce posíláme žaloby. Společnost a Jihočeský kraj tím trpí. Mně nezáleží na politické příslušnosti předkladatelů různých návrhů, ale na efektivnosti a smysluplnosti jednotlivých projektů a jejich rozvojovém potenciálu pro Jihočeský kraj a jeho obyvatele. Dopravnímu výboru dávám k dispozici své zkušenosti a jsem tu proto, abych pomohl vzájemně si vyjasnit jednotlivé závěry a pro Zastupitelstvo kraje tak  zformulovat relevantní doporučení… Veřejně jsem také prohlásil, že jistou naději na změnu vkládám do osoby předsedy Výboru, pana Jocha, který se dopravní problematikou zabývá v ČB, aniž je to v popisu jeho funkce. Jako jediný politik si totiž zřejmě uvědomuje důležitost skutečného řešení „dopravní otázky“ na českobudějovicku.

            Apeloval jsem opět na dokončení Dopravní sektorové strategie. Jihočeský kraj vloni Ministerstvu dopravy poskytl detailní podklady, ze kterých vyplývají priority výstavby infrastrukturních projektů na území regionu. Přijaté koncepční materiály Kraje, postavené na základě faktů zjištěných „v terénu“, vyhodnocených na základě transparentních a objektivních kritérií a prodiskutované se zástupci místní samosprávy, pomáhají eliminovat tlaky místních politiků na prosazování svých zájmů, které se mění skoro po každých volbách. Totéž by měl udělat i stát a na základě tohoto dokumentu pak plánovat přípravu a realizace jednotlivých staveb. Vzhledem k tomu, že tento materiál musí platit třeba i 20 let, musí být prodiskutován napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně.

      Ano, musíme vyvinout tlak na dostavbu D3 a letos lobbovat (to není sprosté slovo) za její zařazení do hlavní silniční sítě spojující evropsky významné aglomerace. Bez poctivé, vytrvalé a skupinové práce to ale nepůjde. Jaký je osud dopisu, který jsem inicioval a byl poslán všem europoslancům? Jakou činnost vyvíjí kancelář, kterou má Jihočeský kraj v Bruselu? Kdo tam vůbec pracuje? Kdo dále jedná s rakouskou stranou např. o hraničním přechodu mezi rychlostní silnicí R3 a S10? Bude mít pan hejtman Zimola od projektantů k dispozici záborový elaborát, který projedná se svým rakouským protějškem v průběhu jejich plánovaného setkání? Není prostě možné, aby v legislativě chyběly prováděcí vyhlášky na výkupy pozemků potřebných pro veřejněprospěšné stavby. Kdy je ministr Kalousek, Jankovský… připraví? Není prostě možné, abychom neproinvestovali evropské fondy zrovna do infrastruktury země, což je jedna z mála aktivit, kterou dle mého názoru má stát dělat…

             Jak už to tak u nás bývá, v okamžiku, kdy jsou léta připravované věci těsně před realizací a čeká se na finální rozhodnutí, objeví se někdo, kdo začne vše (mnohdy populisticky) zpochybňovat a snaží se rozběhnutý proces zastavit. Ne veřejně, ale skrytě, pěkně v tichosti. Například u zmiňované překategorizace silnice II/105 na státní silnici I. třídy zřejmě v této logice hejtman Zimola zlehčuje závěry všech odborných analýz současných i budoucích intenzit dopravních proudů, počty obyvatel v jednotlivých lokalitách, názor Ministerstva dopravy, stavební, investiční a provozní náročnost a prosazuje alternativní trasu Temelín – Písek. Nebo se snad chce nějakým gestem zavděčit „opozičnímu“ zastupiteli Průšovi z Písku? Další postup v tomto konkrétním projektu může být i takový, že politická reprezentace Jihočeského kraje neudělá nic a budeme se starat o tuto silnici a navíc i současnou mezinároní silnici I/3, která připadne do majetku Kraje po dokončení úseků dálnice D3. Vrcholní regionální politici si tím teď ušetří spoustu času a starostí. Ne však veřejných peněz, které jsme již vynaložili na množství analýz a které bychom v budoucnu navíc mohli použít např. na potřebné opravy mimo hlavní síť krajských silnic, jak vyplynulo z  další nejnovější analýzy.

             Po dlouhých „bojích“ dostal JčK na starosti dopravu v rámci nesourodého euroregionu Dunaj – Vltava ( Euroregion Donau-Moldau ) a má teď za úkol vytipovat cca 4 projekty, jejichž realizaci budou všichni členové společně tlačit. Osobně to vidím na podporu dunajské plavby, která je tak „důležitá“ pro všechny obyvatele jižních Čech a vybudování nějaké „velice důležité“ cyklostezky. O „zanedbatelném“ multimodálním (dálnice + železnice) koridoru Praha – Linz, resp. sever – jih Evropy nebude ani řeč, protože na tom se těch 8 členů nikdy neshodne… ale třeba se pletu a válec Zimola konečně zafunguje.

     Po prezentaci procesu změn jízdních řádů jsem čekal, že uslyšíme pokračování předvolebních monologů k tématu, že v Jihočeském kraji se všechno dělalo špatně a bude předložen alternativní systém dopravní obslužnosti (např. od hnutí Jihočeši 2012, které status quo populisticky kritizovalo). Zatím se tak nestalo, takže jako předseda dozorčí rady JIKORDu budu dále systematicky vylepšovat současný stav a budu dále čekat, že někdo přijde s revoluční myšlenkou, kde přes noc ušetřit desítky milionů korun a jak při tom rozšíříme frekventované spoje do každého místa v Jihočeském kraji.

A to je asi tak všechno...Vlastně, není! Nemohu nedodat, že bych byl hodně rád, kdyby „jihočeská doprava“ mohla na otázku Quo vadis? sebevědomě a pravdivě odpovědět:: „Dopředu a ke spokojenosti občanů i návštěvníků Jihočeského kraje!“.

Prosím? Co jste říkali? Že na naivitu už ve svém věku nemám nárok?

Tak dík, no :-)

(Ale optimistou zůstat mohu, ne?)


Opravy a výstavba jihočeských silnic v roce 2013

aneb Trochu silvestrovský pohled na to, co nás v jižních Čechách čeká a nemine. Nebo spíš mine?

 Je dobře, že alespoň členům Sdružení pro dostavbu D3 se podařilo aktivovat primátora Thomu k diskusi o silniční infrastruktuře (nejenom) v okolí Českých Budějovic. Zatímco se tato problematika většině budějovických radních „úspěšně“ vyhýbá, běh reálného života, a hlavně hospodářských let a jejich plánovacích kalendářů, je nemilosrdný. Ale nebuďme před vstupem do nového roku negativističtí, takže - co pozitivního můžeme očekávat v příštím roce? Co dobrého pro nás, Jihočechy 2013, prolobbovali naši zástupci v Praze?

30. června se otevře dálnice D3 mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí! Pokud se náhodou podaří vybrat nějakou nejlepší... pardon… nejlevnější stavební firmu, spustí se konečně výstavba dálničních úseků Borek – Úsilné, Veselí nad Lužnicí – Bošilec. Realizace pak bude trvat dva roky. Přibližně podobný příběh se snad odehraje i na rychlostní komunikaci R4 v úsecích Lety – Čimelice a Skalka. Peníze budou i na doprojektování a přípravu stavebního povolení na úseky D3 mezi Krasejovkou a Dolním Dvořištěm (jsou v různém stadiu rozpracovanosti). Dostatek finančních prostředků bude i na výkupy pozemků pro dálniční obchvat Českých Budějovic. Proběhne-li komplexní majetková úprava u Lhotice, klíčová pro přípravu D3 mezi Bošilcem a Borkem, spustí se práce na tendru k PPP projektu.

Ředitelství Silnic a Dálnic, stavební firmy a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se v tom návalu práce možná „pochlapí“ a Žďákovský most se začne opravovat. Peníze na tuto stavbu jsou opět k dispozici! Dojde i k opravě Šrámkova mostu v Písku? Peníze už jsou také možná na cestě. Jako sci-fi, v kontextu dostatku finančních prostředků, už zcela jistě zní možnost přípravy stavebního povolení na obchvaty Chýnova a Lišova.

Mine nás realizace těchto projektů i v příštím roce nebo je dokážeme vybudovat? Jasně, že je postavíme. Musíme jen chtít... vědět a umět.

O krajských silnicích někdy příště, respektive po schválení rozpočtu kraje a poté, co si zaměstnanci Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad a jejich politický management vyberou vánoční, jarní, letní a podzimní myšlenkovou dovolenou a probudí se ze zimního spánku, jarní únavy, letní kocoviny, podzimní únavy, zimního spánku, jarní únavy...pardon, to už jsem v roce 2014.

Doufám, že v něm nad srovnáním možností, plánů a reality nebudu mít pocit deja-vu.

 Poznámka : článek jsem napsal dva dny před tím, než byl na portálu Budějcká Drbna zveřejněn 1. článek na dané téma...

Budějcká Drbna: Nejlepší jihočeský dárek? Dálnice D3.

Budějcká Drbna: K Budějcům cesta....dálnice to ale není.


Budoucnost nejnebezpečnějšího města v ČR - Českých Budějovic....

Optimisticky neztrácím ideály a jsem přesvědčen, že na otázky, které jsem dostal ještě jako radní, mohu odpovědět jako občan ( a s jistotou, že moje odpověď nebude zveřejněna :-) )

Otázky redaktorky Deníku Daniely Procházkové se týkaly reakce Jihočeského kraje na článek, podle kterého jsou České Budějovice nejnebezpečnějším krajským městem České republiky.

( http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/budejovice-maji-nejvic-nehod-z-cele-republiky-20121106.html).

Jihočeský kraj byl prostřednictvím tiskového oddělení požádán o odpovědi na tyto otázky:

  1. jaká konkrétní opatření už kraj v tomto ohledu provedl

  2. jaká se v současnosti připravují

  3. co je v plánu a co by bylo potřeba udělat

Jako občan, nelhostejný k budoucnosti našeho kraje, jsem si dovolil odpovědět zejména na třetí, pro budoucnost podstatnou otázku:

Vážená paní Procházková,
nerozlišujte to, co udělá město, kraj nebo stát, prosím. Pro mediální zkratku je to zatím zbytečné. Negativa jsou totiž většinou přisuzována cizím subjektům, ovšem pozitivní efekty si každý rád přivlastní. Sice už nejsem zástupcem Kraje, ale dovolím si vypíchnout několik projektů, které přinesou zlepšení dopravy v krajské metropoli. Stačí postavit pár nových kilometrů silnic (realizace Severní a Jižní tangenty; optimalizace výpadovky na Planou vč. rozšíření kruhového objezdu u „Mercedesu“; výstavba Hlinského přivaděče; rozšíření křižovatky Mánesova/Lidická; dokončení Zanádražní komunikace vč. přemostění přes železniční nádraží – tedy vlastně podjezdu pod nádražímJ); dokončit dálnici z Prahy na hranici s Rakouskem; posílit příměstské vlakové spoje současně s optimalizací systému MHD vč. možnosti zanechat automobil na záchytných parkovištích; vybudovat nové parkovací kapacity v centru města; dokončit IV. tranzitní železniční koridor; revitalizovat železniční trať Č.B. – Volary; vybudovat technologickou kolej, resp. čištění kolejových vozidel na budějovickém nádraží; modernizovat českobudějovické letiště; prodloužit existující cyklostezky; postavit veřejné logistické centrum na okraji města…

Není toho moc. Stačí jen najít několik nadšenců, kteří dokážou táhnout za jeden provaz a udělají něco pro své okolí.

Jestli jsou tyto body součástí nové koaliční smlouvy, opravdu nevím.

S úctou

Václav Král
bývalý člen rady Jihočeského kraje


Proslov - zahájení recepce k státnímu svátku Rakouska, 26.10.2012

26.říjen je dnem, kdy Rakousko slaví svůj státní svátek - Den státnosti Rakouska.Při této příležitosti pořádal honorární konzul Rakouska ing.Lubomír Sýkora v Českých Budějovicích slavnostní recepci. Bylo mi ctí na této akci zastupovat Jihočeský kraj a bylo mi ctí pozdravit přítomné hosty v zahajovacím proslovu:


Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi pozdravit vás jménem Jihočeského kraje i jménem svým. Když jsem se zamýšlel nad obsahem mé dnešní krátké zdravice, nemohl jsem nevzpomenout na roky 1955 a 1918. První se týká rakouského svátku a ten druhý pak souvisí se svátkem československým. Historické konsekvence jsou vždy složité a snad se nedopustím zásadní chyby při zjednodušení, když nám připomenu, že 26. října 1955 Vídní proudily zástupy a lidé spontánně děkovali Panně Marii za to, že byli osvobozeni od komunistické nadvlády a že jsou zase svobodní.

V neděli u nás budeme vzpomínat na 28. říjen 1918 a slavit Den vzniku samostatného Československa. Když se dívám na aktuální společenskou situaci, kladu si otázky, zda má samostatnost a svoboda ještě cenu, zda si umíme efektivně vládnout sami, jestli chceme být zodpovědni za své životy, zda máme ještě nějaké národní zájmy…? Když si ale uvědomím, že tady dnes máme možnost společně slavit rakouský národní svátek a vzpomenu-li si na mého učitele „z rakouské školy“ Friedricha Augusta von Hayek a na spolupráci s našimi přáteli z Lince, opět věřím, že všechno výše jmenované smysl má. Musíme však ignorovat jednoduchá řešení a mluvit o společných zájmech (v česko-rakouských vztazích to je např. výstavba dálnice Praha – Vídeň, úzká spolupráce v cestovním ruchu či dopravní obslužnosti…), ale i o těch projektech, kde nejsme zcela ve shodě (oblast energetiky, modernizace letiště v Českých Budějovicích…). Pokud bychom tuto šanci promarnili, začneme kolem sebe zase stavět ploty… a to ne třeba rovnou na hranicích, ale kolem svých těl a myšlenek. To by byla škoda a znamenalo by to, že jsme se z historie v ničem nepoučili.
 

Zdravice - výstava Po stopách jihočeského trampingu.

Zahájení výstavy Po stopách jihočeského trampingu ve Vědecké knihovně v Českých Budějovicích - 4.10.2012.

Věděl jsem, co chci říct a proč to chci říct.

Dobrý den, dámy a pánové; ahoj kamarádi.

   Jsem rád, že se Jihočeskému kraji, muzeu a velké skupině nadšenců podařilo zorganizovat tuto ojedinělou výstavu, která nás vrátí o pár let či desítek let zpátky v čase. Jsem si jist, že vám zde nemusím vyprávět to, že svět je místo, kde se lidi sejdou, dnešní akce je toho důkazem, ale zkusme se společně zastavit a vzpomenout na chvíle prožité kolem osadních ohňů a zvláště pak na ty kamarády, kteří tu s námi dnes již nemohou být a kteří odešli do věčných lovišť. Věřím, že ty vzpomínky budou radostné, ale že si také uvědomíme, za jakých okolností vznikaly a jak dlouhý a povedený byl ten permanentní čundr do dnešních dnů. Jsme stále na cestě a tak se snažme, ať nám to spolu dlouho vydrží a občas se podívejme do kapsy, jestli v ní nechybí žhavý „uhlík z víkendu“.


Strana 4 z 5