Včera odpoledne jsme vyrazili na rodinný výlet ke Svatému kameni u Rychnova nad Malší a zřícenině hradu Sokolčí. Na zpáteční cestě jsme i vzhledem ke státnímu svátku nemohli nenavštívit společný hrob obětí II. světové války u Netřebic. A nádherný den se mi začal trochu kazit… Naším příjezdem jsme vyrušili milence, kteří se vedle pietního místa chystali oslavit příchod jara po svém (snad přijmou moji omluvu) a co hůř, dostihla mě politika. U čerstvě položených věnců jsem si opět připomněl, že NESMÍME ZAPOMÍNAT. Nejenom na příběhy obětí válek a jejich rodin, ale hlavně na podstatu totalit, totalitních myšlenek a skrytých zájmů. A je už jedno, jestli je někdo nazývá fašismem, komunismem, europeismem, antiterorismem, ekologismem, pácháním dobra, profesionální prací médií, sametovou revolucí nebo pravdou a láskou…
Byli jsme autem, takže náladu mi mohla spravit pouze točená ne dvanáctka, ale zmrzlina a tak jsem výletníky sobecky pozval „na náměstí“. Než jsem však vystál frontu a dočkal se pěti kousků míchané, můj energetický štít politického přesvědčení, osobních vlastností, zkušeností a výchovy musel odrazit několik podlých útoků na mozkové buňky. Věty, které k podloubí budějovického náměstí doléhaly od řečníků z hnutí Jihočeši 2012 a HOPB, pro mě byly tak nápadně manipulativní a podbízivě bezobsažné. Komunisté nepatří ke kormidlu… stejně jako lidé, kteří se ke kormidlu chtějí dostat pouze kvůli svým osobním zájmům nebo zvyšování sebevědomí (a je jedno, v jaké straně jsou momentálně členy).
Bylo dobře, že jsem včera nemusel povinně jít do průvodu, na vojenskou přehlídku nebo rovnou s flintou do zákopu. A je dobře, že mi za tyto řádky nikdo nedá ani pokutu ani odměnu. Musel jsem večer pouze posekat trávu na zahradě a za to jsem vděčný. Jedinou frontu, kterou jsem totiž přežil, byla ta na zmrzlinu.