Asi všichni řidiči znají alibistickou značku, kterou se nás organizace spravující státní silnice pokouší již několik let uklidňovat. Když ale cestou do nebo z práce např. na tři měsíce rozestavěném mostku nevidím za krásného počasí ani nohu někdy v 5:00, jindy v 8:00, 11:00, 16:00 či 22:00, po přečkání povinné, několika minutové fronty před semaforem začínám vidět rudě. Pak si ale vzpomenu na fakt, že ještě před několika málo desítkami let byla cesta z Budějc na „ouřad“ do Prahy skoro dvoudenním výletem a zase je ze mě ten spokojený, skromný Jihočech. Obávám se však, že s tím už ve 21. století nemůžeme obstát. Absencí dálniční sítě a moderních regionálních silnic trpí celá Česká republika a ještě více Jihočeský kraj.
Musíme si uvědomit, že heslo z nadpisu se bohužel netýká pouze vytyčeného úseku silnice a specifických okolností každé jednotlivé stavby. Myslím, že musíme hlavně opravit celý systém přípravy a realizace infrastrukturních staveb vč. staronových právních norem. Zájmeno TO označuje komplexní soubor problémů, které se v těchto dnech opět naplno projevily v Budějcích.
Ropuchy a „aktivisté, kteří je na veřejnosti za veřejné peníze profesionálně chovají“ mají v našem legislativním systému větší slovo, než občané, kteří se chtějí včas, v bezpečí a klidu dostat do práce nebo na volnočasovou aktivitu.
Město, Kraj, stát spolu nemluví. Proč také, vždyť „mocní“ představitelé těchto (a mnoha dalších) subjektů jsou pány na svých pracovištích, mají své vlastní plány, kritéria odměňování, své vlastní vyhlášky… tak proč by své kroky účinně a včas koordinovali s okolním světem.
Většinu zodpovědných politiků a úředníků opět nepříjemně překvapil hospodářský rok, který se u nás bohužel shoduje s rokem kalendářním. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že investiční plány začínají platit v tom lepším případě od ledna; život v kancelářích se trochu rozjede (hlavně u šéfů:-) až v únoru; během března vrcholí příprava a v dubnu se schvalují zadávací podmínky; potom se zpracovávají žádosti o různé dotace (průběžně se čeká na jednání rad, zastupitelstev či lidí oprávněných k podpisu); pak musí být pár desítek dní na úřední desce vyvěšené záměry, že investor chce něco stavět; následně se čeká až potenciální zájemci zpracují a pošlou nabídky na zhotovení díla (to už máme cca červen); během této doby třeba ještě někdo zjistí, že projektant zapomněl vyspecifikovat nějakou položku; pak se nabídky vyhodnocují; probíhají výslechy potenciálních dodavatelů, kteří musí vyargumentovat, že jejich nabídka na 40 % projektované ceny lze kvalitně zrealizovat; pak se někdo proti někomu odvolá; pak přijde policie nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s tím, že si myslí, že došlo ke korupci či jinému porušení zákona; všichni už se těší na letní prázdniny; pak se třeba ještě změní podmínky financování; v září investor předá dodavateli staveniště; pak se pomalu začíná frézovat povrch, ale také se začíná hodně jezdit, pršet, sněžit a mrznout… Jistě, v díle se může pokračovat i v dalším roce (pokud to dovolí dotační podmínky, harmonogram, podepsaná smlouva a stavební firma náhodou přežije), ale v průběhu tohoto procesu jsou každý rok nějaké volby nebo se změní ministr a vše začíná takřka od nuly. Osvícení nástupci samozřejmě pokračují v započatém díle (nic lepšího se totiž narychlo vymyslet nedá), ale pár měsíců či let musí přece věnovat „zodpovědným“ auditům či výběru „lepších“ dodavatelů. Vypadá to totiž dobře v novinách. Na Krajském úřadě šli po loňských volbách ještě dál a pro jistotu propustili většinu zkušených úředníků z oddělení investic a regionálního rozvoje… a to bez předání projektů a zaškolení nových zaměstnanců. Čas však neúprosně běží, počet aut se zvyšuje a silnice stárnou.
Přitom by stačilo jen postupně realizovat strategické koncepce vyhodnocené na základě jasných kritérií, schválené většinou hlasů napříč politickým spektrem a včas myslet na dotažení přípravy většího množství konkrétních akcí. Nemám však na mysli různé studie, kterých jsou na úřadech plné skříně. Ale stavby, u kterých na vrcholu sloupce s podrobnou projektovou dokumentací a nabývacími dokumenty k zasaženým pozemkům leží kouzelný papírek s nápisem STAVBA POVOLENA.
Krajskému městu zacpanému auty by bezesporu pomohlo dokončení dlouho diskutovaných silničních staveb (dálniční obchvat, Severní spojka, Jižní tangenta atd.). Projekty Jihočeského kraje a Statutárního města České Budějovice, které dlouhodobě a systematicky připravovala a realizovala zejména politická reprezentace Občanské Demokratické Strany, jsou jen chabou (i když velice dobře fungující) náhradou.
Jak se ale dočkat zlepšení, když v České republice stále nemáme dokument, který by jasně stanovil priority výstavby infrastrukturních staveb a mapoval aktuální fáze připravenosti projektů. Obávám se, že už tak zpožděná dopravní sektorová strategie se nestihne projednat ve Vládě a padne za oběť aktuálnímu povolebnímu politikaření. Skutečná práce stojí, což je škoda i z toho důvodu, že na výstavbu máme zatím dostatek finančních prostředků (například v Operačním programu Doprava, který přerozděluje tzv. evropské peníze). Mnozí politici by však raději nechali tyto prostředky Bruselu. Kdo nic nedělá, nic nezkazí a „Evropa“ už bude jistě vědět, co udělat pro naše dobro. Spokojíme se s tímto stavem nebo ho společně zkusíme „opravit“?!
(Autorský článek pro 5. vydání tištěného občasníku Budějcká Drbna)