Aktuální spor mezi dvěma potenciálními dodavateli na výstavbu dalšího jihočeského úseku D3 je pověstnou špičkou ledovce. Ve veřejných zakázkách na stavby všeho druhu je dnes realizační nabídka za polovinu ceny odhadované v projektu naprosto běžná. Je nutné si však uvědomit, jak a proč jsou tyto kalkulace zkonstruovány a z jakého prostředí přichází.
Chybí prováděcí dokumentace staveb, důkladné geologické průzkumy, nejsou vypořádaná vlastnická práva k pozemkům, nejsou vyřešená ani věcná břemena atd. Když to trochu přeženu, po novelizaci zákona o veřejných zakázkách může dálnici stavět prakticky každá firma, která má jednoho nešikovného zaměstnance s lopatou (ikdyž ta se už na stavbách moc nepoužívá 🙂 … A firmy s pochybnými referencemi se samozřejmě do výběrových řízení hlásí a umí nabídnout „zajímavé“ ceny. Tyto nabídky jsou však mnohdy zpracovávány na úkor malých subdodavatelů, kvality díla nebo s vidinou, že se v průběhu realizace objeví nákladné vícepráce. Je samozřejmé, že podobnou logiku používají i velcí hráči na stavebním trhu.
Jak jsem již několikrát uvedl, jsme v hodině dvanácté a obávám se, že nevyčerpáme finanční prostředky, které jsou na infrastrukturní akce připravené v „evropských fondech“. Hlavním důvodem však nebude nedostatek národních peněz na spolufinancování těchto staveb, ale nekompetentnost, nedůslednost a nezájem politiků a státních zaměstnanců. Je na pováženou, že stát zatím nemá ani jasně stanovené priority výstavby jednotlivých projektů (o nezávislém, znaleckém ocenění těchto staveb ani nemluvím). I práce na dokončení Sektorové strategie doprava se totiž zpozdily.
Jestli chce státní správa a samospráva občas nějakou infrastrukturní stavbu dotáhnout do konce a při výstavbě např. dálniční sítě opravdu šetřit,
* musíme nastavit systém motivace projektantů a stavebních dozorů k úsporám;
* diagnostika podloží, resp. současného stavu existujících staveb se musí zdokonalit;
* trasy velkých staveb by mohl stanovit zákon včetně cenových map vykupovaných pozemků. Proces územního plánování a výkupy by to zefektivnilo;
* peníze z veřejných rozpočtů musí být uvolňovány pouze na skutečně připravené stavby, tzn. vč. stavebního povolení a vypořádaných vlastnických vztahů;
* musí dojít ke změně zákona o veřejných zakázkách, aby o dodavateli stavby nerozhodovalo pouze jediné kritérium, kterým je nesmyslně nízká cena. I stavební firmy si potřebují vydělat. Jedině tak si udrží zaměstnance;
* musíme se zamyslet i nad počtem a provedením křižovatek, sjezdů, mostů, migračních přechodů pro medvědy, žáby a dinosaury.
To všechno můžeme udělat i za cenu vyšších nákladů v přípravných fázích projektů. Tyto náklady beru jako investici k budoucí úspoře peněz a času při skutečné realizaci.
Souběžně s tím musíme napnout všechny síly, abychom našli další zdroje financování a prosadili dopravní stavby na území České republiky do strategických dokumentů Evropy jako je TEN-T (Trans-European Transport Networks) a CEF (Connecting Europe Facility). Nezapomínejme na to, že i diplomaté a pracovníci Ministerstva zahraničí jsou zaměstnanci státu, který se stále ještě jmenuje Česká republika.