26.říjen je dnem, kdy Rakousko slaví svůj státní svátek – Den státnosti Rakouska.Při této příležitosti pořádal honorární konzul Rakouska ing.Lubomír Sýkora v Českých Budějovicích slavnostní recepci. Bylo mi ctí na této akci zastupovat Jihočeský kraj a bylo mi ctí pozdravit přítomné hosty v zahajovacím proslovu:
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi pozdravit vás jménem Jihočeského kraje i jménem svým. Když jsem se zamýšlel nad obsahem mé dnešní krátké zdravice, nemohl jsem nevzpomenout na roky 1955 a 1918. První se týká rakouského svátku a ten druhý pak souvisí se svátkem československým. Historické konsekvence jsou vždy složité a snad se nedopustím zásadní chyby při zjednodušení, když nám připomenu, že 26. října 1955 Vídní proudily zástupy a lidé spontánně děkovali Panně Marii za to, že byli osvobozeni od komunistické nadvlády a že jsou zase svobodní.
V neděli u nás budeme vzpomínat na 28. říjen 1918 a slavit Den vzniku samostatného Československa. Když se dívám na aktuální společenskou situaci, kladu si otázky, zda má samostatnost a svoboda ještě cenu, zda si umíme efektivně vládnout sami, jestli chceme být zodpovědni za své životy, zda máme ještě nějaké národní zájmy…? Když si ale uvědomím, že tady dnes máme možnost společně slavit rakouský národní svátek a vzpomenu-li si na mého učitele „z rakouské školy“ Friedricha Augusta von Hayek a na spolupráci s našimi přáteli z Lince, opět věřím, že všechno výše jmenované smysl má. Musíme však ignorovat jednoduchá řešení a mluvit o společných zájmech (v česko-rakouských vztazích to je např. výstavba dálnice Praha – Vídeň, úzká spolupráce v cestovním ruchu či dopravní obslužnosti…), ale i o těch projektech, kde nejsme zcela ve shodě (oblast energetiky, modernizace letiště v Českých Budějovicích…). Pokud bychom tuto šanci promarnili, začneme kolem sebe zase stavět ploty… a to ne třeba rovnou na hranicích, ale kolem svých těl a myšlenek. To by byla škoda a znamenalo by to, že jsme se z historie v ničem nepoučili.