… aneb názor Krále Václava na Představení programové kapitoly k přijetí eura.
Přijetí eura je klíčová otázka týkající se zadlužení České republiky, naší národní suverenity a budoucnosti hospodářství. Je dobře, že se teď ODS hlásí k tomuto tématu. Odlišuje se tím od ostatních politických stran, hnutí či zájmových skupin, které se letos dostanou do Parlamentu.
Když to musí být, souhlasím i s referendem o přijetí eura, ale zároveň nechci rezignovat na vysvětlování, proč jsou národní měny v hospodářsky, kulturně a politicky nesourodé a přeregulované Evropě důležité a že mají světlou budoucnost. Nebojme se jednoznačně říci, že vstup do eurozóny nebude nikdy výhodný pro Českou republiku, stejně jako pro další malé země, které se tímto krokem zbavily suverénní měnové politiky, tedy významného nástroje k ovlivňování mezinárodní konkurenceschopnosti či podpoře nejenom domácích producentů.
Úvaha paní Němcové, že „krize, která nás již několik let provází, má své hluboké dopady na hospodaření některých zemí Evropské unie“, není úplná a ve skutečnosti je to spíše naopak. Měli bychom zdůraznit, že krizi veřejných rozpočtů, důvěry v ekonomiku a v podnikatelské schopnosti jednotlivců vyvolalo nezodpovědné hospodaření některých mezinárodních bank či fondů a zemí „euroatlantického civilizačního prostoru“, resp. sociální inženýrství, krátkozraké chování a populismus jejich čelních politických představitelů stejně, jako upřednostňování zájmů nadnárodních koncernů či velkých ekonomik na úkor těch malých států či podnikatelů.
Pokud vstoupíme do eurozóny, budeme muset zaplatit desítky, či spíše stovky miliard reálných korun do eurovalu, tj. „stabilizačního“ fondu, který oddaluje konec virtuálního příběhu o evropské integraci. Nechápu, kde bychom chtěli tyto zdroje najít. Naše rozpočty jsou na tom relativně lépe než v jiných státech EU, takže by nám určitě někdo rád půjčil za „výhodný“ úrok. Osobně si ale myslím, že Česká republika se zadlužila už dost a že si nemůžeme dovolit přicházet o další skutečné hodnoty, které každoročně z ekonomiky vyvádíme na úhradu dluhů. Ať už se jedná o reálný majetek státu (infrastruktura, lesy, pozemky, řeky atd.) nebo o reálnou práci nás občanů (část našich mezd = daně = zdroj financování veřejných výdajů a dluhů). Je snad jasné, že pouhým přerozdělováním veřejných finančních prostředků se ještě nikdy žádná nová hodnota nevytvořila! Výjimkou nejsou ani „štědré“ dotační tituly EU. Spíše naopak…
Pouze velké centrální banky a měnový fond si mohou dovolit nezodpovědně pouštět do oběhu barevné papírky kryté dluhem (rozuměj peníze) a prohlašovat o nich, že mají nominální hodnotu. Cesta k úspěchu a dlouhodobé prosperitě státu však vede jinudy. Toto si musíme přiznat a ODS by k tomu měla vydat jednoznačné a komplexní stanovisko. Hraběcí, či spíše knížecí rady ať na potkání trousí raději představitelé TOP09.