Zemědělství bylo vždy zelené
Dnes jsem se zúčastnil setkání kandidátů do poslanecké sněmovny k tématu zemědělství. Tato debata se konala v rámci 47. ročníku Země živitelky. Těšil jsem se na spoustu kamarádů z oboru a ještě větší radost jsem měl z toho, že se letos podařilo tradiční veletrh tak parádně zorganizovat. Byla to opět oslava poctivé práce mnoha odborníků a srdcařů. Bez nich by země sice existovala, ale rozhodně by nebyla takovou živitelkou, jak ji známe a potřebujeme.
Otevřeli jsme mnoho témat, ale mezi nejdůležitější oblasti jsem tentokrát zařadil evropskou legislativní smršť a její dopady na české zemědělství, potravinovou soběstačnost a praktiky obchodních řetězců. Podobně jako energetika, i zemědělství čelí tlaku EU na překotnou, nepromyšlenou transformaci směřující k „zeleným zítřkům“. Tyto revoluční kroky jsou činěny bez praktické zkušenosti, bez odborné diskuse, bez dopadových studií a co je nejhorší, bez faktického zájmu většiny našich vlastních politiků.
Oficiálně se chce posilovat tzv. ekologické zemědělství, mají se omezovat přípravky na ochranu rostlin o 50 % a minerálních hnojiv o 20 % do roku 2050. V zájmu ochrany celosvětového klimatu možná bude zakazován i chov dobytka… Co bude následovat? Jednoduše snížení domácí produkce, zvyšování nerovnováhy mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, zvýšení cen, případně zvýšení dovozu nekvalitních a subvencovaných (proto levnějších) výrobků ze zahraničí. Přerozdělováním veřejných prostředků navíc obecně dochází ke zkreslování hodnot a u potravin je dnes rozdíl mezi jejich faktickou hodnotou a cenou zcela evidentní.
Přitom české zemědělství a navazující zpracovatelský průmysl se nemají za co stydět. Dosahujeme jedny z nejlepších výsledků na světě v užitkovosti zvířat i ve výnosech mnoha druhů plodin. Jsme špička v hygieně a kvalitě potravin, ověřované řadou bdělých kontrolních orgánů. Tradičně máme rozvinutý výzkum i školství. Máme unikátně scelené pozemky obhospodařované zkušenými zemědělskými podniky, největší průměrná stáda dojnic, třetí největší stáda skotu v EU a postupně se dopracováváme i k moderní mechanizaci a preciznímu zemědělství, které do oboru přitáhne i více mladých lidí, jak pevně doufám. To ještě podpoří vysokou produktivitu práce a v konečném důsledku zlepší životní prostředí. Nelze totiž všeobecně a zjednodušeně říci, že jsou tyto úspěchy dosahovány na úkor krajiny či budoucích generací. Například množství (mediálně nenáviděných) pesticidů, což jsou vlastně léky pro rostliny, konstantně klesá. Nelze také ve zkratce konstatovat, že tzv. ekologické zemědělství nasytí rostoucí populaci při rozumných cenách potravin a při tom ještě automaticky spasí planetu. Řekl bych, že to chce spíše méně horlivého aktivismu, méně zásahů do životů lidí a více zdravého, selského rozumu. Jedině tak si nenecháme zničit přednosti, které navazují na tvrdou práci našich předků.
Proto je třeba neustále poukazovat na nespravedlivou dotační politiku EU a jednotlivých národních států či krátkozrakou mezinárodní politiku (např. ruské embargo), růst byrokracie, vyvádění přidané hodnoty mimo Českou republiku atd. Na můj vkus se málo mluví právě o nutnosti snížení administrativní zátěže zemědělců, reformě, resp. sjednocení evropské dotační politiky (když už se nám ty dotace nedaří všude zrušit), posílení potravinové soběstačnosti ČR nebo o přetrvávajících nekalých praktikách obchodních řetězců. Jak je i v roce 2021 možné, že zboží je od českých producentů vykupováno za podnákladové ceny, že jsou stále požadovány příspěvky na propagaci nebo slevové akce nebo že si výrobci musí odebrat neprodané zboží zpět? Je to ostuda. Obchodníků, ale i producentů a zákazníků, že si takový nešvar nechávají líbit.
Zemědělci nechtějí o krajinu pouze pečovat. Chtějí také vyrábět, zodpovědně hospodařit při dodržování správné praxe a svoje znalosti předávat budoucím generacím. Nechť se to daří, prospěch z toho budou mít všichni.