Vláda ČR letos v červnu, bohužel i hlasy zástupců ODS, doporučila ke schválení Úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí a poslala ji k projednání v Poslanecké sněmovně. Pár skupin se tzv. Istanbulskou úmluvu (Turecko už od ní ale v březnu 2021 odstoupilo) snaží aktivně protlačit, většinu veřejnosti vůbec nezajímá, někdo zase tvrdí, že o nic nejde a že je to vlastně neškodný text, jehož podstatu již máme v naší legislativě obsaženou. Dovolím si představit několik klíčových argumentů, proč Istanbulskou úmluvu neratifikovat:
1. Zavedení pojmu gender do právního řádu Tato úmluva přelomově zavádí gender jako určující faktor pro popisování právních vztahů a osobnostních charakteristik s tím, že by tento pojem měly členské státy implementovat do svých právních řádů. Dle čl. 3 písm. c) Úmluvy se pojmem gender rozumí: Společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže. Tato úmluva tedy nadřazuje pojem gender nad pohlaví a stírá biologickou realitu, která se paradoxně může obrátit proti samotným ženám. Pojem gender je v ustanovení čl. 4 odst. 3 zmíněn v rovnoceném postavení jako pohlaví.
2. Mocenský charakter vztahu muže a ženy Dle preambule Úmluvy má násilí páchané na ženách strukturální povahu a je projevem historicky podřízeného postavení žen vůči mužům. Ženy jsou tak stavěny téměř automaticky do role oběti, muži pak do role agresora/utlačovatele a jakýkoli jiný, než mocenský charakter vztahů mezi muži a ženami úmluva vylučuje.
3. Vymýcení zvyků a tradic Článek 12, odst. 1 Istanbulské úmluvy říká: Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Za stereotypní pojímání role žen může být vnímáno např. zobrazení ženy jako matky kojící svého potomka. Jako stereotypní zvyk může chápán i párový tanec. Muž v obleku a žena v šatech. Klade si tedy úmluva za cíl vymýtit párový tanec, zakázat ženám nosit šaty a mužům kalhoty nebo zabránit ženám, aby vychovávaly své potomky?
4. Zásada non-refoulment, tedy nenavracení Úmluva výrazně rozšiřuje a upravuje tzv. zásadu nenavracení. Zásada nenavracení se objevuje i v článku 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Tento článek deklaruje, že smluvní stát za žádné okolnosti nevyhostí uprchlíka do země, ve které by mu hrozilo vážné nebezpečí na životě či perzekuce, a to např. z důvodu rasy, náboženství či národnosti. Z této zásady však existuje výjimka, a to za situace, kdy je daná osoba výrazně společensky nebezpečná nebo za okolnosti, kdy byla usvědčena konečným rozsudkem ze zvláště těžkého trestného činu a tím představuje nebezpečí pro společnost země.
5. Genderová ideologie ve školách Istanbulská úmluva zavádí genderovou ideologii do škol a posiluje vliv neziskových organizací na vzdělávání, což je garantováno v článcích 14 a 15 Úmluvy. Do formálních školních osnov budou muset být po její ratifikaci uvedeny témata jako nestereotypní genderové role nebo genderově podmíněné násilí na ženách nebo právo na osobní integritu. Tyto zásady budou muset být promítnuty do neformálních vzdělávacích zařízení a také do zařízení sportovních, kulturních a volnočasových, v neposlední řadě i do médií. Hrozí tedy, že děti a dospívající budou již odmala vystavováni ideji, že si mohou vybrat vlastní gender bez ohledu na jejich biologické pohlaví. Důsledky tohoto nebezpečného sociálního inženýrství již vidíme ve Spojených státech. https://www.nytimes.com/…/puberty-blockers-transgender…
Specificky chlapcům pak může být již od raného dětství vštěpováno, že jsou nebezpeční agresoři a jakýkoliv projev maskulinity je společensky škodlivý. V konečném důsledku tedy např. i soutěžení ve sportu. 6. Pošlapání evropského práva Istanbulská úmluva také ustanovuje expertní orgán GREVIO, který má na dodržování závazků uvedených v Úmluvě ve smluvních státech dohlížet. Nad dodržováním evropského práva tak bude bdít orgán mimo právní rámec EU a bez jednomyslného souhlasu členských států. Dojde-li pak ke konfliktu pravomocí mezi GREVIO, Evropskou komisí a Soudním dvorem EU, může GREVIO svými doporučeními podkopávat výsadní pozici Soudního dvora v případě kontroly legality práva EU, o průběžném tlaku na národní vlády a souvisejících finančních prostředcích nutných vynakládat na činnost tohoto dalšího úřadu ani nemluvě…
Násilí vůči ženám je potřeba, stejně jako jiné násilí, potírat a trestat jednotlivé viníky. Máme k tomu dostatek nástrojů a jsem přesvědčen, že Istanbulskou úmluvu nepotřebujeme. Navíc myslím, že v dnešní době existuje řada jiných agend české Vlády a Parlamentu, kterými by se měly tyto nejvyšší orgány státu systematicky zabývat!