fbpx

Ze sankcí jsme zbytečně podělaní.Je mi zle z generace uplakánků, řekl ministr Jurečka.

Pane ministře,

už hodně tlačíte na pilu. Jako správná husa či ovčan se už musím ozvat. Ano, jsem uplakánek. Ale plakat se mi nechce kvůli sankcím Ruska (o jejich možných budoucích  dopadech zatím ani odborníci, ani vy nic nevíte). Ty jsou logické. Skoro však už pláču kvůli vaší nekompetentnosti, krátkozrakosti, naivitě, nezodpovědnosti atd…. a zle je mi také, ovšem z postojů současné „vlády“ a parlamentu.

Je mi líto lidí zbytečně trpících na Ukrajině. Líto je mi i zmařené práce hnoha exportérů stejně jako stále promarňované šance na vybudování suverénní a úspěšné České republiky… a přijde mi škoda například i to, že stát dlouhodobě nepřistupuje s českým zemědělcům stejně, jako je tomu v okolních státech. O to se také starejte, prosím.

Většina podstatného (nejenom) za mě byla již řečena…

Tomáš Haas napsal:
Celá ukrajinská krize je důsledkem špatných rozhodnutí Západu.
Začalo to již loni na jaře, kdy Rusko vyzývalo k jednáním a nalezení řešení problému ukrajinského dluhu. EU taková jednání odmítla. Chyba. Bez Ruska se ukrajinský problém řešit nedá.
EU namísto toho chtěla využít krize a začala s nátlakem na Ukrajinu, aby podepsala asociační dohodu.
Další chyba. Vzpomeňme si, jak dlouho trvalo a jaké podmínky jsme museli splnit my, abychom takovou dohodu a eventuálně členství v Unii dostali.
Přitom české hospodářství a stav české demokracie byl v porovnání s Ukrajinou neporovnatelný. Ukrajina by za rovných podmínek nikdy neměla šanci se členem EU stát. Další chyba.
Nakonec po dlouhém nátlaku nabídla EU Ukrajině asociační dohodu, která by rozervala její celní Unii s Ruskem, což by znamenalo pro Ukrajinu těžkou ztrátu, protože její hospodářství bylo přirozeně orientováno na Rusko a její exporty do Ruska byly hlavním příjmem ukrajinského rozpočtu.
Asociační dohoda by otevřela ukrajinský trh Evropským produktům a výrobkům, ale nedovolila by ukrajinský export do Evropy.
Také návrh půjčky k vyřešení dluhového problému, 180 milionů dolarů, byl výsměch. Ukrajina potřebovala více než dvacet miliard. Přitom na stole byl návrh Ruska, které by Ukrajině přibližně takovou částku půjčilo a zaručilo jí pokračování dodávek plynu za velmi zvýhodněnou sazbu. Plynu, za který Ukrajina už miliardy dlužila. Další chyba.
Prezident Janukovyč dohodu nepodepsal. Není pravda, že jednání s EU přerušil, odmítl pouze stávající text nabídky. Nepřijal ovšem ani ruskou nabídku a navrhl v jednáních pokračovat.
EU prohlásila jednání za ukončená. Další chyba
Místo jednání začala EU podporovat protesty, v tuto dobu ještě demokratické na Majdanu. Protestů mezitím využila k nástupu rezidua ukrajinského nacismu z druhé světové války a Majdan ovládla.
Západ legitimizoval neonacisty – ministři, senátoři, poslanci evropských zemí a USA se předbíhali ve vyjádřeních podpory demonstracím v té době už volajících po svržení vlády a prezidenta. Kdykoliv jindy a jinde by to bylo považováno za nejhrubější vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu. Další, a ve svých důsledcích strašlivá chyba. Západ vypustil z lahve džina ukrajinského nacismu a zcela tak zvrátil další vývoj Ukrajiny.
Prezident Janukovyč přijal požadavky opozice a podepsal dohodu se zástupci opozice. Svědky a garanty té dohody byli ministři zahraničí Francie, Německa a Polska.
Dohodu ovšem nacisty již zcela ovládaný dav na Majdanu odmítl a parlament se okamžitě podvolil.
Západ k tomu mlčel a pokračoval v podpoře demonstrantů. Další chyba.
Západ posvětil neústavní svržení prezidenta a neústavní jednání ukrajinského parlamentu, včetně retroaktivních změn ústavy a zákonů které je měly legitimizovat. Chyba.
Z parlamentu byli nacionalisty doslova fyzicky vyhnáni poslanci z východní Ukrajiny. Západ to posvětil.
Další chyba.
Parlament pod tlakem nacisty ovládaného davu na Ukrajině sestavil novou vládu. Pro původní opozici se v ní nenalezlo místo. Nenalezlo se místo ani pro zástupce téměř poloviny ukrajinské populace na Východní Ukrajině. Ruská populace Ukrajiny zůstala bez reprezentace v parlamentu a vládě.
Chyba.
Zato se nalezlo místo pro zástupce nacionalistických a neonacistických stran. Strana „Svoboda“, původně nazývaná „Národně socialistická strana“, která v posledních volbách získala asi deset procent hlasů, ovládla v nové vládě silová ministerstva, armádu a policii.
Západ to přijal aniž vyjádřil sebemenší znepokojení. Chyba.
Jeden z prvních zákonů nové vlády byl zákon, který měl odebrat ruštině, kterou mluví velká část ukrajinské populace a celá východní a jižní Ukrajina, statut úředního jazyka.
Po protestech prozatímní prezident zákon nepodepsal. Zákon tím ovšem nebyl zrušen, je stále na stole, jen jeho platnost byla odložena. Západ mlčí. Chyba.
Vláda zakazuje činnost ozbrojených skupin. Přitom dovoluje vznik dobrovolnických „Národních gard“, založených neonacisty. Vláda je organizuje, vyzbrojuje a začleňuje je do struktury ozbrojených sil. V Národních gardách následně nalézají asyl ukrajinští neonacisté a Banderovci a soukromé ozbrojené „dobrovolnické“ útvary oligarchů – to vše s vědomím a pod ochranou vlády. Západ mlčí. Chyba. Strašná chyba.
Kyjevští ministři a poslanci pokračují v prohlášeních o potřebě „“derusifikace Ukrajiny“. A v této souvislosti mluví i o „nutnosti přehodnotit smlouvy s Ruskem o pronájmu krymských základen černomořské flotily“. O smlouvách, které byly nedávno prodlouženy na dalších více než čtyřicet let. Po dvacet let se Rusko o základny, které jsou pro ně nejen historicky, ale strategicky významné, nemuselo obávat. Nyní je jejich budoucnost zpochybněna z nejvyšších ukrajinských mís.t
Obyvatelé Krymu nejsou ukrajinskými občany dlouho, v téměř každé rodině je pamětník toho, kdy bývalý sovětský diktátor, aniž se jich ptal, daroval jejich Krym svému vazalskému ukrajinskému diktátoru i s nimi, stejně, jako bývaly v Rusku prodávány celé vesnice i s nevolníky. Spolu s „derusifikací“, absencí reprezentace v parlamentu a ve vládě, je to dalším podnětem pro růst nálad pro jejich „návrat do Ruska“
Západ těm plamenným projevům ukrajinských nacionalistů v kyjevské vládě a parlamentu naslouchá „s porozuměním“. Ani stopy po nějakém znepokojení. Další chyba. A jejím výsledkem a výsledkem několika dalších chyb je ztráta Krymu.
Mohl bych pokračovat do nekonečna nebo do dneška. Jedna bota za druhu.
Celá Ukrajinská krize je řetězem chyb Západu. Bylo jich tolik, že se lze ptát, zda to opravdu byly jen chyby.
Mohl bych psát ještě o dalších chybách, například té, že Majdan byl protestem proti korupci a oligarchii. Ukrajinští oligarchové si Ukrajinu rozdělili a vládli jí prostřednictvím zkorumpovaných vlád od chvíle, kdy se Ukrajina odtrhla od rozpadajícího se Sovětského svazu. Změnilo se něco? Ne. Jen oligarchové nyní přímo vládnou v oblastech a jeden z nich se stal prezidentem. Vládnou nyní přímo a oproti minulosti si nyní vydržují i své soukromé armády.
Jsou nějaké nevyřešené otázky?
Jsou. Například samotný Majdan, střelba a desítky mrtvých a zraněných.
Ukázalo se, že to bylo trochu jinak, než tvrdila kyjevská vláda.
Ta nakonec slíbila, že věc „důkladně“ vyšetří.
Už je tomu téměř půl roku a nejsme ani krůček blíže k vyšetření.
Ale ti, kdo na Majdanu vedli ozbrojence nacistických skupin a na které se obrátila pozornost západního tisku, jako Dmytro Jaroš, předseda neonacistické strany Pravý sektor, který by měl být logicky subjektem vyšetřování, stejně jako velitelé policejního útvaru Berkutu, vyšetřování nebyli nejsou. Stal se organizátorem „Národních gard“.
Pamatujete se, jak kyjevská vláda slibovala, že vyšetří vraždy v Domě odborů? Desítky upálených a postřílených obětí?
Poslední verze, kterou jsme slyšeli v květnu byla, že to byla srážka fotbalových fanoušků. A od té doby nic. Žádný výsledek, žádné vyšetřování. Klid.
O posledním případu, sestřeleném Malajsijském letadle, ani nemluvím
Nemluvím, protože se nedá mluvit v krátkých větách o bombardování ukrajinských měst vlastní vládou, o válce, kterou proti svým vlastním občanům vede Kyjev s brutalitou od jugoslávských konfliktů nevídanou.
Vadí mi to. Vadí mi, že naše vláda krok za krokem, chybu za chybou, sleduje politiku Bruselu, o jehož neomylnosti nesmí být pochyb.
Ještě víc mi ale vadí nevysvětlitelný postoj mé strany, ODS, její otrocký souhlas, její absence sebemenší výhrady k jediné z chyb, které jsem zde popsal.
Její bezvýhradný souhlas s postupem kyjevské vlády, absence sebemenšího znepokojení nad vlivem ukrajinských nacistů na jimi podporovanou vládu.
Její mlčení k osudu milionů Evropanů, našich blízkých sousedů, jejichž jediným proviněním je, že jejich mateřskou řečí je ruština.
Její mlčení k válce, která stála již přes dva tisíce lidských životů.
Mlčení k nasazování bojových jednotek neonacistických stran kyjevskou vládou.
A mám hrůzu z pomyšlení, že mlčení bývá výrazem tichého souhlasu.