Komunitní energetika se stala v posledních letech velmi populárním tématem. Osobně k němu mám blízko, protože tato myšlenka původně vznikla v německých městských teplárnách, nazývaných Stadtwerke. Když si do Googlu zadáme výraz Stadtwerke, rychle zjistíte, že jde o koncept stále živý a najdeme velké množství společností včetně Mnichova, Drážďan a řady dalších měst. Původně šlo o zcela pragmatický koncept, kdy město zajišťuje obecně prospěšné služby pro své občany na komerční bázi a díky vlastnictví je schopné propojovat energetiku, vodní a odpadové hospodářství do jednoho funkčního celku a využívat různé synergie. Například v zařízení na energetické využívání odpadu získat ze svého komunálního odpadu elektřinu a teplo, které je pak dodáno občanům přes soustavu zásobování teplem. Elektřinu zase může využít třeba městský dopravní podnik atd. Město tak zhodnotí svůj odpad a získá užitečnou energii. V průběhu času se však na tento původní koncept nabaluje stále více ideologie a také nereálných představ ohledně možného fungování takových systémů.
Je velmi lákavé umožnit občanům, aby si sami vyráběli a spotřebovávali elektrickou energii a teplo. Je však potřeba vzít v úvahu, že v drtivé většině případů nejde o plnou náhradu energie odebírané ze sítě, ale pouze o její doplněk. Asi se shodneme, že ostrovní systémy jsou z různých důvodů v našich podmínkách nereálné. Komunitní energetika tedy nemůže být chápána jako náhrada stávajícího uspořádání energetiky a musí zapadat do tohoto rámce tak, aby nedocházelo ke skrytému přenášení nákladů na jiné zákazníky a nebyla ohrožena stabilita a bezpečnost provozu.
Z tohoto pohledu vidím několik bodů k vyřešení:
1) Distribuční soustava musí udržovat dohodnutou kapacitu připojení bez ohledu na kolik je využívána. To zvyšuje nároky na záložní zdroje, které nejsou po většinu času v provozu, např. protože komunita si vyrábí elektřinu sama. Tyto zdroje jsou ve velké energetice odkázány převážně na zemní plyn, protože vhodných vodních elektráren je relativně málo a baterie by byly příliš drahé.
Zvyšovat závislost na zemním plynu či uhlí do budoucna už nechceme, čili musíme hledat jiná řešení.
2) Druhý problém souvisí s tím prvním. Občasné dorovnání spotřeby řekněme z regionální distribuční soustavy vytváří možný problém přenášení nákladů komunitní energetiky na ostatní zákazníky. Je třeba udržet vztahy mezi distribuční soustavou a komunitní energetikou maximálně transparentní. Samozřejmostí musí být průběhové měření, které zohlední, zda komunitní energetika odebírá elektřinu v době, kdy je levná či v době, kdy je drahá.
3) Další zatím neřešenou oblastí zůstává, jak bude ošetřeno DPH a zdanění elektřiny podle zákona o dani z elektřiny. Můžeme si představit, že se DPH vybírat nebude a tento přístup bude považován za „sousedskou výpomoc“. Stát přijde o část daňových příjmů, takže si k tomu bude muset své říci i Ministerstvo financí. Daň z elektřiny by se těchto zdrojů asi netýkala, neboť by měly být z obnovitelných zdrojů.
4) Otazník visí rovněž nad tím, zda komunitní energetika může, a za jakých podmínek, provozovat nějakou lokální distribuční soustavu. Umím si vcelku představit, že se někde na vesnici vytvoří malá lokální distribuční soustava, která rozvede elektřinu a teplo z fotovoltaických panelů, větrných elektráren a případně bioplynové stanice. Ovšem nemůžeme dopustit, aby se nějaké sídliště v hustě osídlené aglomeraci přeměnilo v lokální distribuční soustavu pod pláštíkem komunitní energetiky. Neboť je určitě lukrativnější mít odběratele pěkně posazené vedle sebe a nemuset se starat o ty z odlehlejších částí města, kteří jsou dražší na připojení i provoz. Měli bychom tedy spíše zachovat současný stav, kdy nezáleží na tom, kde jste svým odběrovým místem připojeni, platíte stále stejně jako ostatní. Nekoncepční rozvoj může navíc vytvořit neřešitelné situace, kdy by někdo uvnitř této lokální distribuční soustavy byl připojen na regionální distribuční soustavy. Proto je třeba odmítnout nápady na to, že komunitní energetika má mít nějaké automatické právo, udělat si distribuční soustavu na současných rozvodech elektřiny patřících do regionální distribuční soustavy.
Komunitní energetika patří mezi oblasti, na které je možné získat dotace například z Modernizačního fondu, Plánu obnovy a dalších veřejných zdrojů. Když už to musí být, jsem přesvědčen, že pokud nějaký projekt získává dotace, měl by být prospěšný nejen pro konkrétního příjemce dotace, ale i pro zbytek společnosti. Také doufám, že nechceme dopustit, aby tyto projekty byly tak drahé, že přistoupení domácnosti k tomuto projektu ji vyjde i na několik milionů korun. Proto zodpovědně hledejme vhodné zapojení komunitní energetiky, které ve finále bude přínosem pro všechny. Pak věřím, že tento koncept bude dalším pozitivním pilířem naší energetiky.